Francouzská národní knihovna, Paříž

V červnu 1988 francouzský prezident François Mitterand oznámil veřejnosti rozhodnutí o vybudování nejmodernĕjší svĕtové knihovny v Paříži. Dvacet z 244 architektů, kteří byli vyzváni, aby předložili ukázky své práce, obdrželo žádost o zaslání návrhů, z nichž byl poté vybrán vítĕzný návrh. Tím byl návrh Dominiqua Perraulta.
Nová knihovna je zcela symetrická, Perraultův návrh je však zároveň ‚otevřený‘, s rohovými vĕžemi ve tvaru písmene L obrácenými k sobĕ jako čtyři otevřené knihy. Představte si velký obdélníkový kvádr, nad jehož rovinu vyčnívají pouze rohy ve tvaru L, takže se zdá, že celou stavbu drží mezi sebou. V prostoru mezi tĕmito ‚otevřenými knihami‘ se nenachází jen knihovna, ale také promenáda. Je to velký otevřený prostor pro veřejnost, obklopený zahradou porostlou stromy – klidné místo pro schůzky a četbu, odrážející bohatství lidských
myšlenek a tvořivosti nashromáždĕné v knihovnĕ.

Denní svĕtlo optických vláken

3 500 místům pro čtení v Bibliothèque Nationale de France bylo naprosto nezbytné dodat svĕtlo srovnatelné s denním svĕtlem. Jen v takovém svĕtle si lze prohlížet vytištĕné ilustrace ve skutečných barvách. Na rozdíl od denního svĕtla však nebylo možné připustit, aby toto svĕtlo obsahovalo jakékoli ultrafialové nebo infračervené záření, které by mohlo poškodit vzácné knihy a rukopisy, způsobit vyblednutí obrázků a rozklad papíru. Důležité bylo dále zrakové pohodlí, takže použité svĕtlo mĕlo co nejménĕ oslňovat. A řešení? Osvĕtlení optickými vlákny. Svĕtlo vytvářené generátorem je optickými vlákny přenášeno do krytu nad stolkem. Generátor vytvářející svĕtlo je zabudován do držáku stolního svítidla. Speciální zakončení rozprostře svĕtlo rovnomĕrnĕ, ideálnĕ pro čtení.